Příběh Kamila

V roce 2020 se mi během jediného okamžiku zhroutil svět. Lékaři mi oznámili diagnózu rakoviny prsu. Moje děti byly tehdy ještě maličké – 1, 6 a 10 let. Místo obyčejných starostí jsem najednou stála před bojem o život a zároveň před nejtěžším úkolem svého života: být mámou, která musí pečovat, objímat a chránit… a přitom sama prochází něčím, co jí bralo sílu každý den.

Léčba trvala téměř rok a v jiné podobě pokračuje dodnes. Chemoterapie, hospitalizace, strach, bolest, únava až na samotné dno… To vše se stalo součástí mého každodenního života. Ale zároveň tu byly moje děti, které potřebovaly moji náruč, domov, jistotu a lásku.

Bylo neuvěřitelně těžké skloubit léčbu s mateřstvím. Po chemoterapiích jsem někdy sotva stála na nohou, ale stejně jsem musela řešit úkoly, přípravu do školy, večeře, spánky, pláč i smích. Nejmladší dcerka potřebovala celodenní péči, kterou jsem často nezvládala zajistit, a tak jsem musela platit hlídání, což byl nejen finanční, ale i emoční tlak. Starší děti zase potřebovaly pomoc s učením a jistotu, že máma tu je, i když jsem byla unavená tak, jak jsem si dřív nedokázala představit.

Do toho všeho se zapojila rodina, bez které bych to nezvládla. Přesto ve mně každodenně bojoval pocit, že musím být silná kvůli dětem, i když jsem uvnitř byla na kousky. Byl to čas plný slz, bezmoci, ale i malých vítězství, kdy jsem se dokázala zvednout a pokračovat dál, i když už jsem neměla sílu.

Moje cesta byla velmi trnitá. Místy až krutá. Zanechala na mně následky, které si nesu dodnes. Ale naučila mě i něco jiného – že i v nejtemnějším období života může vzniknout něco dobrého a radovat se z maličkostí.Videt svět úplně jinak💓

A právě proto jsem se rozhodla svou bolest proměnit v pomoc. Začala jsem pracovat pro Maminy s rakovinou, pro ženy, které procházejí podobně náročnou cestou. Pomáhám jim, aby se necítily samy, aby měly podporu, pochopení a praktickou pomoc a hlídání pro deti.Aby jejich cesta léčbou i mateřstvím byla o kousek lehčí.

Dnes už vím, že síla nevzniká z toho, že všechno zvládneme samy. Síla je v tom, že dokážeme přiznat, že něco nezvládáme – a přesto jdeme dál kvůli těm, které milujeme. Naučila jsem se, že říct si o pomoc je těžké, možná to nejtěžší vůbec… ale je to nesmírně důležité. Musela jsem odložit tu svou část, která říkala „já to zvládnu sama“, a naučit se pomoc nejen hledat, ale i přijímat. A právě díky tomu dnes můžu stát po boku ženám, které procházejí podobnou cestou – a ukázat jim, že přijmout podporu není slabost, ale jeden z největších darů, jaký si můžeme dovolit.

Dovolte si to i vy💓Kamila Mertlova